Merida je dcera skotského krále Ferguse a královny Elinor. Už od malička je svéhlavá, nezávislá a v povaze má dobrodružství (což charakterizují také její nezkrotné zrzavé vlasy, které jí trčí do všech stran). Jinými slovy, její vlastnosti jsou naprosto nevyhovující pro princeznu. Obzvláště její matka je jejím chováním znepokojená, a snaží se ji převychovat. Nutí ji učit se všem věcem, které by měla umět princezna, snaží se ji zbavit všech jejích zlozvyků a především dbá na to, aby se Merida s chutí provdala. 
Naopak Meridin otec, král Fergus, dceru podporuje. Proto jí také daruje k narozeninám luk, když je Merida dítě. 

Z Meridy se tedy stane skvělá lukostřelkyně, která i přes matčinu snahu udělat z ní princeznu, nejraději jezdí po lesích na svém koni, střílí z luku a domů se vrací večer, hladová a ušpiněná. Její spor s matkou se vyostřuje v okamžiku, kdy Meridě oznámí, že co nevidět přijedou lordi se svými syny a budou soupeřit o Meridinu ruku. Na velký den Elinor Meridu vystrojí a klade jí na srdce, aby se chovala jako pravá dáma. Merida je otrávená, ale nálada se jí zlepší v okamžiku, kdy se dozví, že nápadníci o ni budou soutěžit v úkolu, který má vymyslet ona sama. Ihned proto zvolí lukostřelbu, které se k překvapení všech účastní také a samozřejmě vyhraje, protože nápadníci nestojí za nic. Matka se s ní kvůli tomu hrozně pohádá a navíc zničí její luk, takže Merida s pláčem opustí hrad. V lese narazí na podivnou stařenu, která jí nabídne, že její matku změní, aby se se svou dcerou spokojila a nenutila ji do vdavek. Stařena jí připraví koláček, a tak se Merida vrací do hradu a věnuje ho matce na usmířenou. Elinor se po něm skutečně změní, ale k Meridinu překvapení v medvědici. Merida se pokouší dostat matku z hradu dřív, než ji dopadne Fergus, kterého medvěd kdysi připravil o nohu. Když se jim podaří uprchnout, tráví nějaký čas v lesích, loví ryby a sblíží se. Najdou chatu stařeny, která ale odešla. Objeví v ní pouze malou nápovědu, jak kletbu zrušit. Elinor se začne chovat zvláštně, víc jako zvíře než jako člověk. Nakonec se s Meridou dostanou k polorozpadlé pevnosti, kde narazí na Mordua, medvěda, který kdysi připravil Ferguse o nohu. Navíc byl podle jedné legendy kdysi Mordu údajně princem, kterého kletba proměnila v medvěda. Meridě brzy dojde, že legenda nelhala, a Mordu přestal být člověkem i duševně. Napadne Meridu a málem ji zabije, ale s Elinořinou pomocí se jí podaří před ním uniknout. Merida má strach, aby se totéž co Morduovi nestalo i s Elinor. Proto spěchá na hrad, protože jí stařenina nápověda konečně začne dávat smysl. Musí sešít rodinnou tapiserii, kterou v hádce s matkou přesekla tak, aby ji dělila od Elinor. Vrací se proto do hradu, kde se pokouší usmířit rozhádané lordy. Oznámí, že se neprovdá z donucení, a její nápadníci ji v tom podpoří. Elinor ji přitom sleduje z povzdálí a je na ni pyšná. Díky Meridinu proslovu mohla Elinor nepozorovaně proklouznout do hradu, kde společně sešívají tapiserii. Fergus je přitom ale objeví, a tak musí Elinor uprchnout, zatímco Meridu zamknou, aby byla před medvědem v bezpečí. Odtud jí pomůžou utéct její bratři, kteří snědli zbytek koláčku a jsou z nich také medvědi. Pak Merida spěchá za Elinor, kterou Fergus s lordy pronásleduje z hradu do lesů. Cestou rychle sešívá tapiserii. Když je dostihne, snaží se přesvědčit otce, že medvědice, kterou se chystá zabít, je ve skutečnosti jeho manželka. Do toho všeho tam vtrhne Mordu a znovu málem zabije Meridu. Nakonec ji zachrání Elinor, která porazí Mordua. Mezitím se zde objeví i Meridini bratři, a princezna je všechny i s matkou překryje sešitou tapiserií. Promění se zpátky. Na konci sedí Merida s matkou na koních a shlížejí z útesu na odplouvající lordy. Poté spolu vyrazí lesem a smějí se. Elinor pochopila, že Merida půjde svou vlastní cestou, a tak se matka s dcerou usmíří.