NAJEDNOU
Na vrcholcích v noci panuje sníh,
ani stopa po lidech.
Ta samota královstvím je,
královnou jsem vloček všech.
Už kvílí vítr a hřmí bouře v srdci mém,
zlobu vyšeptám v tichu mrazivém.
Já byla v zámku vězněna,
skrývej city, buď skříňka zamčená,
to táta chtěl.
Ty dny pryč jsou,
svět zná tvář mou.
Najednou, najednou
chci skončit s tou hloupou hrou!
Najednou, najednou
dveřmi prásknu za sebou!
Já jsem svá,
to chci dokázat všem,
v bouři rozkvétám
a mráz v duši vítězí nad sluncem.
Je zvláštní, jak z té dálky
se všechno menším zdá.
I ten strach, co ve mně vládnul,
je loutka bezmocná.
Jen vyzkouším, jak mocná jsem
a k výšinám mě zvedne zem.
V mé říši bez konce chci žít,
klid mít.
Najednou, najednou
volná jsem, kráčím oblohou,
najednou, najednou
mé slzy šperkem jsou.
Já jsem svá,
jsem hráč i rváč!
V bouři rozkvétám!
Moc má se vzduchem snáší
v kódu neznámém
a chladná duše září
v krystalcích jak diadém.
Mé myšlenky se tříští,
jedna smysl má -
je pasé minulost,
když svítat začíná!
Najednou, najednou
úsvit dává mi sílu svou,
najednou, najednou
už nejsem dívenkou.
Já jsem svá,
křídla má hlas můj!
V bouři rozkvétám,
chci žít v zimě bez konce život svůj!

 OTEVŘE LÁSKA NÁM 

Poslyš.. Můžu říct něco bláznivého?
Mám rád blázniviny!
Život vždycky dveřmi před nosem práskne mi hned.
A dnes najednou dveřmi vejdeš ty.
Přesně tohle mě napadlo, protože...
Chci mít taky svoje místo, hledám svůj svět.
A možná oslavou jsem zmámen.
A tím sladkým fondue
S tebou já
S tebou já
Už vím kým jsem
Nedivím se
Dveře dokořán a napořád se zdá
Otevře láska má
Otevře láska má
Otevře láska má
S tebou
S tebou
S tebou
S tebou
Otevře láska má
Kdy dopovíš to?
Co?
No to jsem nakous
Sendviče
Ale přesně to chci říct
Ne neznám nikoho kdo přemýšlí jak já
Cink
Platíš ty
Jsme dvojčata kousek jeden
A na stejné lodi jedem
Ty
a já
Jsme (jsme) v jednom dva
Sbohem dám
Sbohem dám
Minulým bolestem
Zamčené své dveře jak se zdá
Otevře láska má
Otevře láska má
Otevře láska má
S tebou
S tebou
S tebou
S tebou
Otevře láska má

RÁDA SNĚHULÁKY STAVÍŠ?
Ráda sněhuláky stavíš,
tak pojď si se mnou hrát.
Já už tě skoro nevídám
a proč si tam, to se tě musím ptát.
Jsme ještě vůbec sestry?
A nebo ne?
Chci být s tebou na pořád....
Ráda sněhuláky stavíš
a mě i koulování baví.
jdi pryč Anno!
No tak ne.
Ráda sněhuláky stavíš
a skvěle jezdíš po schodech.
Mě chybí Elso tvoje společnost,
Už mluvím s obrazy na zaprášených zdech.
Nespadni Johanko!
A je mi tady smutno
někdy mám i strach.
V těch předlouhých minutách!
Elso?
Vím,že jsi tam, vím to.
Lidi se ptávají kde jsi.
Prý ať jsem silná a já snažím se,
když vím jak blízko jsme,
kdo k tobě smí?
Vždyť máme jedna druhou
samy jsme my dvě....
Čeká nás spousta dnů...
Ráda sněhuláky stavíš?

PRÁVĚ TEĎ
Anna:
Okna a dveře dokořán,
kdy bylo to tak marně vzpomínám.
Kdo viděl osm tisíc talířů?
Můj křik se prázdnou chodbou nes.
K čemu je sál, když není ples.
Otevřem teď brány kejklířům.
Příjdou lidé opravdový,
to bude nezvyklá věc.
Ty změny dnešek změní v blázinec.
Je to tu právě teď tak krásné.
Samá hudba, světel zář.
A všem právě dnes, jak hvězdám,
budou v tanci tváře plát.
Jsem vzrušená a bolí mě tady.
Asi schoří hlava má.
Vždyť svět mi právě teď jak švihák, ruku podává.
Dnes poprvé hezky v parádě,
šarmantně o zeď opřená,
se změním v krásku se vší noblesou.
Pak z ničeho nic mě osloví,
ten krasavec plavý ze snů mých.
Ať pralinky hned slepý pusu mou.
A tak se tomu zasmějeme,
prokecáme celý bál.
Život půjde jinak dál a dál.
Vím, že právě teď a navždy,
malá kouzla nadchnou nás.
Vím, že právě teď mi každý,
chce šeptat hledám právě vás.
Vím, že opravdu šíleně zní to,
hned lásky dar si brát.
Já, ale právě teď jsem šťástná,
smím srdci šanci dát.
Elsa:
Kdo příjde dnes má uvěřit,
že jsem dívkou jakou
jsem měla být.
Skrývej city je to jen hra.
Jen chybný krok a hra by propadla.
Elsa:
Ale bude to jen dnes.
Anna:
A bude to jen dnes.
Elsa:
Kdo to čekání má snést?
Anna:
Kdo to čekání má snést?
Elsa:
Stráže brány otevřte, ať zvou.
Anna:
Ať zvou.
Je tu právě teď ta chvíle
Elsa:
Kdo příjde dnes má uvěřit...
Anna:
Kdy sny mé pravdou stanou se.
Elsa:
Že jsem dívkou jakou jsem měla být
Anna:
Mám šanci s láskou měnit svět,
s tou pravou láskou svou.
Elsa:
Jen skrývej city, všichni lžou.
Anna:
A zítra už bude pozdě,
všechno stát se musí dnes.
Vždyť mě je právě teď tak sladce,
srdce právě teď mě k lásce,
cestou svou má vést.

PRÁVĚ TEĎ JAK NIKDY 2
Nebuď chladná,
prosím tě, nezamykej se.
Když si přestáváme věřit je to zlé.
Věř mi, že právě teď jak nikdy
tě dobře chápu snad.
Věř mi, právě teď jak nikdy
můžem pravdu nebi lhát
Spolu odejdeme z téhleté hory.
Strach tě cestou opustí.
Vždyť přece právě teď tak šťastná,
budu tam kde jsi.
Anno, běž domů běž.
Svůj život měj.
Užívej si slunce, brány otvírej.
Ano, ale...
Já vím, jak hodná jsi.
Však musíš jít.
Chci takhle žít a věčně volná být!
Jen straň se mě a budeš v bezpečí!
Ne, to nejsme, ne.
Řekni mi proč ne.
Podivné věci dějí se.
Týkají se mě?
Arrendel nám přikryl sníh, sníh s tmou.
Cože?
Tak nějak jsi rozpoutala nekonečnou zimu.
Úplně všude.
Jak všude?
Ale to nic. Stačí spustit tání.
Ne to nejde, já, já nevím jak.
Jasně, že víš.
Vím, že to víš.
Protože právě teď jak nikdy..
Oooh...
Když volnost práh svůj překročí...
...Je zbytečné se bát....
Bouře v mém nitru na svět útočí...
I útok nejprudší, ten zvládnem.
Jsem na dně s vůlí svou...
Utišíme bouři tvou!
Anno, nech mě být jen horšíš to!
Proč křičíš?
Měj ze mě strach!
Vzbuď slunce na střechách...
Běž rychle pryč.
Správný klíč najdeme spolu,
zahnat můžem krutou zimu když...
Né!!
Aaane

 V LÉTĚ

Chmýříčko na nebe láká sluníčko
a já zas udělám,to co sníh dělá v létěěě.
Jen drink objednám, hned šlofíka v horkém písku dám,
než se zvednu s naháči zhnědnu v létě.
Snad uvidím, kam vánice se v tom parnu poděje
a zjistím jak ledu úsměv tuhne, když v teple je.
Těším se, už teď vím, jak své přátelé překvapím,
všechna srdce pro mne roztaji hned v tom létě.
Dadum dadum bababababababu
je chvilinku horko, zima je pak,
kdyby šli spojit, všem vytřu zrak.
Ratatatatadadadadum
v zimě chci doma být, hezky to klouže,
však jen vlítnu do léta je ze mě ... štastný sněhulák.
Když na draka je život, denně tajně sním,
jak léto zvedne náladu a páru upustím.
Nebe znám z modrých snů, tak přijeďte budu tuuu.
Budu dělat jen to, co dělává sníh vždy v létěěě
vždy v létěěěěě!!!!

 TROLOVÉ

Snad protože tak divně jde,
občas mluví ošklivě.
Po kom nohy rostlé do O může mít?
A přes to, že se umejvá,
řek bych, že smrádne a ne vábně.
Že má kouska citu v těle,
může úsměv prozradit.
Jako prima chlap má svý mouchy,
něco zásadních vad.
Dva stejný mozky pro oba pro přítele soba,
což je přírodní úkaz nad kvadrát.
Jako prima chlap má svý mouchy,
však přesto věříme,
že smutně včelky uděláš
jen lásečku to chce
Tak možná že je zbabělec,
a lidi pro něj jsou jen věc.
A taky chodívá rád čůrat do lesa.
Řekni co tě trápí, no tak,
že je hezounek a blonďák?
Nebo to že dobrák je,
a přesto žije sám?
Jako prima chlap má svý mouchy,
a fešně několik much.
Že sám je věčně,
je nebezpečně v noci kladné chřadně,
je prostě vzduch.
Jako prima chlap má svý mouchy,
tak poslyš nápadná.
Ty mouchy tvé s jeho séznámit,
ať chlapa bez chybičky máš.
Tak dost dost přestaňte! Je zasnoubená s někým jiným!
I prima slečinka má svý mouchy,
jasně to bych řek.
To zasnoubení, přece nemoc není,
Vždyť heleďte nemá prstýnek.
I prima slečinka má svý mouchy,
a váhá koho chtít.
Zbav se rychle toho snoubence,
ať je všechno jak má být.
Každý se tak dlouho hledá,
však nezmění duši svou.
Jen láska změní tě nakonec,
v ní mocná kouzla jsou.
Lidi špatně rozhodnou se,
když je žene spěch.
Jen lásce pravé podlehnou (lásce pravé podlehnou),
jen ta ji bere dech.
Ten cit je lék, jéé,
však nikdo není génius má svý mouchy.
Po kom to vlastně je?
Táta, sestra, bráška.
Tak žijem spolu,
než každý z kukli vylétne.
Nikdo není génius, má svý mouchy,
a když jde za láskou,
tak to pak muž a muška napravuje až tu je.
Pravá láaska, pravá láaska....

Narozeniny

Elsa:
Ten slavný den nikdys neslavila.
Jen samé dveře zamčené sis povzdechnout šla.
A tak jen jestli smím v den tvých narozenin...
Spolu prožijeme, těším se...
Anna:
Elso ty kýcháš, jsi nachlazená.
Elsa:
To se mi nestává a navíc vždyť víš, jak jsem se zimou spřízněná.
Mám v plánu smát se s tebou spoustě hloupůstek.
Že všechno zvládnu, kdo by to do mně řek.
Tvá oslava jen překvapení nabízí.
I Kristof a Sven vážně sprchu dali si.
A když ti někdo nepřeje k tvým narozeninám,
jeho srdce chladné je, to jenom já ti slunce s měsícem dám.
Ať parádní den ja jako sen, jen tvůj.
A pro tebe jen je zážitkem, být se mnou v tom snu.
Ty dlouhou zimou prošla jsi a zahnala tmu.
A parádní den je jako sen, jen tvůj.
To nejlepší, to přijde nakonec.
Anna:
No, vážně jsem šťastná, ale hoříš jako pec.
A já strach mám, pojď si jen chvilku oddechnout
Elsa:
Ne, ne, ne, jdeme, dole zůstane jen brouk.
Anna:
Elso, už čeká postel tvá.
Elsa:
Né, já chci slavit do rána.
Anna:
Že nechceš doktora mě děsí.
Děti:
Aťa parádní den je jako sen jen tvůj.
Elsa:
Řekni mu, jen mě obdivuj.
Děti:
Jsi nejlepší ze všech princezen, ta přání, co máš.
Elsa:
Jsi drahoušek můj.
Děti:
Je to parádní den a jenom tvůj.
Tenhle den si pamatuj.
Elsa:
Plnit sny, na svém stát, pojď, jen pojď.
Do konce sleduj tu nit, chci jenom pro tebe žít.
Jdem ještě výš, a tóny křič.
Sleduj tu nit do konce.
Hodně, hodně, hodně štěstí v lásce k tvým narozeninám...
Anna:
Né, takhle to dál nepůjde.
Jsi celá zesláblá.
No tak, jen přiznej, co ti je.
Elsa:
Tak jo, jsem nemocná.
Děti:
Ať parádní den je jako sen jen tvůj.